Japonské tanky v období 2. světové války 
Japonský tank Type 3 Chi-Nu
První obrněná vozidla se do japonské armády dostala v roce 1918, kdy je ukořistily jednotky Císařského válečného námořnictva v oblasti Vladivostoku vzbouřeným ruským vojákům. Jednalo se o několik obrněných automobilů Austin-Putilov. Netrvalo dlouho a v roce 1920 už existovaly tankové jednotky nejen v Císařské armádě, ale i u Císařském námořnictvu, ty také bývaly nasazovány nezávisle na sobě.
První tank se do Japonska dostal koncem roku 1918, z britské zásilky určené do Ruska. Šlo o jeden kus typu Mk. IV, který s britským souhlasem získala japonská vojenská mise působící u Mezinárodních intervenčních sil. O stroj byl armádou projeven velký zájem, proto bylo již v únoru 1919 nakoupeno 13 francouzských tanků Renault FT-17, armádou přejmenovaných na Ko-Gata. Další tanky, tentokrát britské Medium A Whippet v počtu 3 kusů koupila Císařská armáda v červnu 1919. Veškeré stroje byly poslány do výcvikových zařízení, na proškolení a výcvik nových posádek. Zanedlouho, koncem ledna se pak dva stroje Whippet účastnily bojů s Rudou armádou v oblasti Vladivostoku.
Na začátku roku 1925 se rozhodl japonský generální štáb nakoupit větší množství tanků ze zahraničí. Generál Suzuki, který velel Technické kanceláři Císařské armády se postavil proti tomuto záměru s tím, že Japonsko je schopné vyvinout vlastní tanky. Sestavil konstrukční kancelář a jejím vedením pověřil kapitána Tomio Haru, který se pak podepsal pod vývoj většiny japonských tanků.
Japonský tank Type 89 Chi-Ro.
Vývoj prvního japonského tanku byl započat téměř okamžitě, v červnu 1925. Harova konstrukční kancelář rozpracovala projekt do neuvěřitelných 10 000 výrobních výkresů, kde byly s japonskou pečlivostí rozkresleny i nýty a šrouby spojující ocelové desky. Odpovědnost za zhotovení prototypového vozidla podle projektové dokumentace převzala společnost Ósaka Arsenal, ten byl postaven za třičtvrtiny roku, přesněji v únoru 1927, s označením Chi-i. Komise z Císařské armády se s tankem Chi-i blíže seznámila 21. června v tom samém roce, a ihned se začalo se zkouškami. Pro úsporu času hlavní šéfkonstruktér Tomio Hara vycházel z britské konstrukce tanku Vickers Mk.C, přičemž použil různá technická řešení, hlavně podvozek, který jen upravil. První variantou byl dvouvěžový tank, v hlavní věži s kanonem ráže 57 mm, před kterou se nacházela menší s kulometnou výzbrojí. Ta byla následně odstraněna pro její nevhodnost.
Tak jak každý úplně nový tank, měl i první japonský tank Chi-i svoje závady a problémy vyplývající z nedostatku zkušeností. Snad největším nedostatkem byla jeho hmotnost dosahující 18-ti tun, velkou měrou ovlivňující jeho jízdní vlastnosti, převážně rychlost. Dalším mínusem byla jeho nedostatečná pancéřová ochrana, neboť byl seskládán pouze z tzv. měkké oceli. Ve společnosti Nihonseikosho byl rozjet kolotoč testů a opětovných změn v technologii výroby, až se dospělo k odolnějším deskám, posléze pancéřovým. To však nezměnilo na faktu, že japonské tanky produkované do konce války disponovaly slabým pancířem než jako třeba sovětské a americké tanky, což degradovalo jejich útočnou činnost.
Po velkém zredukování hmotnosti téměř o polovinu, na 9,5 tuny a nutných úpravách jízdního systému bylo prototypové vozidlo vpuštěno do velkovýroby. Výrazné snížení se také podepsalo na změně kategorie, do 10 tun patřící mezi lehké tanky, vozidlo bylo označeno jako Type 89 Chi-Ro. Ještě než byla úplně rozjeta sériová výroba, prošel stroj Type 89 změnami vyplývající použitím nových technologií, které opět zvýšily hmotnost nad 10 tun (přesněji 11,8 t) a tím pádem přeřazením zpět do kategorie středních tanků. Tanky Type 89 začaly být kompletovány ke konci roku (pravděpodobně listopad) 1929 a vyráběly se do poloviny roku 1937, přičemž v roce 1935 po určitých změnách dosáhly hmotnosti 12,1 tun. Jako největší rozdíl byla výměna zážehového motoru za vznětový. První varianta tanku se zážehovým motorem obdržely označení Type 89A Chi-Ro-Ko a bylo jich celkově vyrobeno na 278 kusů. Další varianta tanku Type 89B Chi-Ro-Otsu se vznětovým motorem se do ukončení výroby dočkala zhotovení 126 strojů. Pancíř těchto tanků bylo stále nedostačující, tloušťka 15 mm mohla posádku ochránit maximálně před palbou těžkých kulometů, stroj se mohl pohybovat rychlostí 25 km/h. (Tank Type 89 Chi-Ro byl také označován jako Type 89 I-Go)
Začátkem třicátých let Japonci rozpracovali několik projektů. Například společnost MMC ( Motorcar Manufacturing Company se na žádost jezdectva věnovala projektu pásového stroje Type 92 A-I-Go, který patřil do kategorie těžkých obrněných automobilů. Požadavky zněly, obojživelnost, rychlost do 40 km/h a výkonnou výzbroj. Vzniklé prototypy komisi z řad jezdectva nijak nenadchly, proto musel být z požadavků ubrán pohyb ve vodě. Po malých úpravách byl sestrojen zcela podařený lehký tank, pohybující se rychlostí až 40 km/h, vyzbrojený dvěma kulomety, ráže 13 a 6,5 mm.
V roce 1930 Britové prodali japonské Císařské armádě dva tančíky typu Carden Loyd Mk.VI, následně za měsíc odkoupilo japonské Císařské námořnictvo další čtyři shodné stroje. Harova (v té době už major) konstrukční kancelář se jimi nechala inspirovat k sestrojení prvního lehkého průzkumného tanku, na rozdíl od původního britského stroje, bylo vozidlo opatřeno plně otočnou věží.
Zde ve zkratce technická data některých tanků vyrobených v období před a v průběhu druhé světové války :
Japonský tančík Type 94 Te-Ke.
Technická data tančíku Type 94 Te-Ke :> typ : průzkumný tančík
> výrobce : firma Gasu Denki Kogyo, Tokio
> vývoj : 1933 – 1934
> hmotnost : 3,4 t
> rozměry : délka 3080 mm, výška 1620 mm, šířka 1620 mm
> pancéřování : od 8 do 12 mm
> posádka : 2 muži
> rychlost : silnice až 40 km/h
> dojezd : silnice 200 km
> pohon : motor Mitsubishi Type 94 o výkonu až 35 HP
> výzbroj : 1 kulomet Model 91 ráže 6,5 mm (později ráže 7,7 mm)
> výroba : celkem 843, (rok 1935) 300, (1936) 246, (1937) 200, (1938) zbytek
(Podvozek složen ze dvou nůžkových vozíků na jedné straně, přichycených na korbě. Tlumiče zastupovala šroubovitá pružina spojená s každým vozíkem zvláštním ramenem, usazená na boční desce vany korby podél delší osy vozidla. Napínací kola s vlastními pružinovými tlumiči se nacházela vzadu, vpředu hnací kola, horní část pásu zajišťovaly dvě podpůrné kladky.
Japonský tank Type 89 Chi-Ro
Technická data tančíku Type 97 Te-Ke :> vývoj : na základě Type 94 (rok 1937)
> hmotnost : 4,72 t
> rozměry : délka 3680 mm, výška 1770 mm, šířka 1800 mm
> pancéřování : od 8 do 12 mm
> pohon : motor Ikega o výkonu 65 HP
> posádka : 2 muži
> rychlost : silnice až 42 km/h
> dojezd : silnice 250 km
> výzbroj : kanon Type 94 ráže 37 mm, kulomet ráže 7,7 mm
> výroba : celkem 593 strojů
Japonský tank Type 89B Chi-Ro-Otsu
Technická data lehkého tanku Type 95 Ha-Go :> vývoj : rok 1935
> hmotnost : 7,4 t
> rozměry : délka 4370 mm, výška 2130 mm, šířka 2060 mm
> výzbroj : kanon Type 94 ráže 37 mm, 1 kulomet Type 91 ráže 6,5 mm, 1 kulomet Type 97 ráže 7,7 mm
> pancéřování : od 8 do 12 mm
> pohon : motor Mitsubishi A6120VD o výkonu 110 HP
> dojezd : 242 km
> rychlost : až 42 km/h, terén 29 km/h
> výroba : celkem 2375 strojů
Japonský tank Type 95 Ha-Go
Technická data středního tanku Type 97 Chi-Ha :> zahájení sériové výroby : rok 1937
> pancéřování : od 12 do 25 mm
> hmotnost : 13,3 t
> rozměry : délka 5500 mm, výška 2230 mm, šířka 2330 mm
> výzbroj : kanon Type 97 ráže 57 mm, 2 kulomety Type 97 ráže 7,7 mm
> pohon : motor Mitsubishi Type 97 o výkonu 150 HP
> dojezd : 242 km
> rychlost : až 39 km/h
Japonský tank Type 97 Chi-Ha
Technická data středního tanku Type 97 Chi-He :> typ : střední (modernější verze tanku Chi-Ha)
> zahájení sériové výroby : rok 1941
> pancéřování : od 12 do 25 mm, ale čelo korby 50 mm
> výroba : celkem 2208 strojů
> hmotnost : 15,2 t
> rozměry : délka 5500 mm, výška 2380 mm, šířka 2330 mm
> pohon : vznětový motor Mitsubishi Type 100 s výkonem 179 kW (230 HP)
> výzbroj : kanon Type 1 ráže 47 mm. 2 kulomety Type 97 ráže 7,7 mm
> rychlost : silnice až 43 km/h
> dojezd : 130 km
Tanky Type 3 Chi-Nu japonské 4. tankové divize.
Technická data středního tanku Type 3 Chi-Nu :> hmotnost : 18 t
> posádka : 5 mužů
> výzbroj : licenční francouzský kanon Schneider ráže 75 mm (Type 3), 1 kulomet ráže 7,7 mm
> výroba : pouze 166 strojů
> rozměry : délka 5640 mm, výška 2680 mm, šířka 2410 mm
> pohon : vznětový motor Mitsubishi Type 100 s výkonem 179 kW (230 HP)
> rychlost : silnice až 39 km/h
> dojezd : 130 km
Japonci upřednostňovali rychlost před pancéřovou ochranou, a to se jim v boji s americkými tanky nevyplácelo. Lehké tanky Ha-Go likvidovaly i lehké tanky M3 Stuart, posádky tanků M4 Sherman na zničení japonských tanků používaly protipěchotní střelivo, protipancéřové granáty procházely tenkým japonským pancéřováním, aniž by se iniciovaly. Až vývoj nového kanonu Type 1 ráže 47 mm dal možnost osádkám tanku Chi-He ničit americké lehké tanky M3 Stuart, avšak na Shermany stále nestačily.
Japonský tank Type 95 Ha-Go.
Pár střípků nakonec> První verze tanku Chi-i měla před hlavní věží umístěnou další věž, v níž byl instalován kulomet. Brzy se však ukázalo, že toto řešení je velice nepraktické, a bylo od něj upuštěno, je zajímavé, že vícevěžové řešení bylo velice oblíbeno v SSSR, kde byl vyprojektován například trojvěžový T-28, nebo dokonce pětivěžový T-35.
> Nedostatkem nového tančíku Te-Ke bylo to, že prakticky veškeré jeho části byly vystaveny ohrožení nepřátelskou střelbou. Za bojů v Číně nebo u Chalchyn-Golu byly lehké tanky Type 95 Ha-Go, vybavené stejným podvozkem, zneškodňovány dokonce jen střepinami z ručních granátů.
> Díky výrobě tančíku Type 94 Te-Ke mohla japonská armáda zahájit formování dalších tankových jednotek.
> Tank Ha-Go vyvinutý v roce 1935 měl poměrně slabý pancíř, jen 8-12 mm, což bylo motivováno snahou ušetřit na váze tanku. Major Hara v kontextu s tím prohlásil : ,,Nezajímá nás tloušťka pancíře, zajímá nás rychlost a výzbroj.''
> Motory do středních tanků Chi-Ha a Chi-He byly vyráběny v mateřských závodech Mitsubishi a v továrně Hitachi a není bez zajímavosti, že díly téhož modelu motoru i dalších subsystémů vyráběné těmito dvěma firmami se naprosto lišily, takže použití dílů z motoru Mitsubishi do motoru Hitachi (a naopak) nebylo možné. Teprve v roce 1942 bylo vydáno rozhodnutí o tzv. unifikaci motorových dílů.
> Posledním japonským za války sériově vyráběným středním tankem byl Type 3 Chi-Nu, který byl vyzbrojen licenčním francouzským kanonem Schneider ráže 75 mm. Byla to první zdařilá reakce Japonců na tank Sherman, bylo však vyrobeno pouhých 166 kusů tohoto vozidla.
Zdroj informací :
čas. Tanky, nakl. PMA.C, tankguy.gooside,
mainbattletanks.czweb.,wwiivehicles, wikipedie.
kn. Tanky, nakl. Naše vojsko, Chris Chant, 2006,
Fotozdroje :
čas. Tanky, nakl. PMA.C, tankguy.gooside,
militaryfactory, mainbattletanks.czweb(Uvědomuji si, že se některé tanky nachází v úvodu, berte to tak, že opakování je matka moudrosti
)
Časem kouknu na to prostřelování tanků od pěchotních zbraní.
