Carro Armato P.75, P.40, P.26/40 (ITA)

[stevosk]

Carro Armato P.75, P.40, P.26/40

Carro pesante (těžký tank)
- výrobca SPA Ansaldo
- označenie prototypu talianskou armádou: P 26/40 (hmotnosť 26 ton, rok 1940)
- označenie sériových strojov talianskou armádou: Carro armato P 40, resp. Carro armato pesante P 40
- označenie Wehrmachtu/SS-Waffen: Pz. Kpfw. 737 (i), resp. Pz. Kpfw. P40 Kennummer 737 (i)
Počiatky tejto konštrukcie spadajú až do roku 1938, keď boli zadané základné požiadavky na ťažký tank.  Reálny vývoj sa však začína až v lete 1940. Hoci jeho váha bola stanovená na 26 ton,  talianskou armádou bol zaradený medzi tanky ťažké. Prvý prototyp však bol dodaný až počiatkom roku 1943. Vývoj a výroba bola spomalená inými prioritami a   spojeneckým bombardovaním a nedostatkom surovín. Jedným z najväčších konstrustrukčných problémom bol  dieselový motor SPA mod. 18 VT. Tento motor sa používal v prototypovej fáze, ale neskôr vzľadom na problémy s jeho výrobou bol použitý benzínový motor V12 s výkonom 420 konských síl. Dokonce sa uvažovalo o zabudovaní koristného sovietskeho motoru z tanku T-34. Koncom roku 1942 dokonca padli úvahy o ukončení programu a zakúpení licencie na nemecký tank Pz IV. Lenže vysoká cena licencie sa talianom nepozdávala. A tak tank dospel do sériovej výroby. Lenže prvý kus prichádza armáde práve v deň prechodu Talianska k spojencom. A tak ostatné kusy už preberajú nemecké vojská. Na nemecký tankový polygon v Kumennsdorfu bol k skúškam zaslaný jeden plne vybavený tank. Druhý kus bol dodaný k bez motora a výzbroje. Ten bol doplnený nemeckým agregátom z tanku Pz IV. Po vzniku Talianskej socialistickej republiky (1943-1945) bolo celkovo vyrobených 101 kusov tohto tanku. 42 kusov, ku ktorým nebol dodaný motor boli použité ako statické opevnenie na Gótskej línii.
Základné údaje:
Vyrábaný: 1943-1944
Vyrobených kusov: 105
Dĺžka: 5,80 m
Šírka: 2,80 m
Výška: 2,50 m
Hmotnosť: 26 000 kg
Osádka: 4 muži
Motor: V12 diesel SPA s objemom 24047 cm3(330 koní) resp. benzín V12 (420 koní)
Rýchlosť: 40 km/h na ceste
Dojazd: 275 km na ceste
Pancier: 20-60 mm
Výzbroj:
kanón Breda 75 mm L/34
guľomet 8 mm Breda Model 38

[stevosk]

ukoristený 24. apríla 1945 neďaleko Milána partizánmi







Fotky terajšieho stavu z múzea Museo della Motorizzazione (Roma)

[Peter]

Vyrobeno kusů 105

Je sympatické vidět taky "pořádný" Italský tank. Pokud jsem dobře četl v textu, tak jako plnohodnotný tank nebyl vyroben ani jeden kus, je to tak? Nevypadá to jako úplně marný projekt, kdyby se podařilo vyřešit problémy s pohonnou jednotkou.

[stevosk]

Trochu som to tam napísal nesystematicky, ale rozhodne celá história tohto tanku je taká talianska. Potreba ťažkého tanku (aj keď 24 ton bola váha podobná strednému tanku Pz IV) bola jasná od roku 1940. Tank sa vyvíjal neskutočne dlho a hlavným problémom bola pohonná jednotka. Treba však povedať že v čase ukončenia protypovej fázi Taliansko prešlo na stranu spojencov. Každopádne bolo bojovo nasadených aspoň 56 až 64 kompletných tankov (či už z dieselovým alebo benzínovým motorom). Podľa zdrojov z internetu bolo 42 kusov zabudovaných do statických opevnení na apeninskom poloostrove z dôvodov nedostatku pohonných jednotiek.
Otázkou je prečo sa tak dlho laborovalo nie len s motorom, ale aj s kanónom (povodne 75 mm L18 kanón s nízkou úsťovou rychlosťou). Pritom dodávky nemeckých diel 75 mm KwK 40 L/43 boli možné rovnako ako aj licenčná výroba by bola uskutočniteľná. A pri skúškach na tankovom poligóne v nemecku bol do tanku vložený Maybach HL120 o sile 300 koní a tank s ním pracoval bezproblémovo. Z uvedeného vyplýva že Taliansko už v lete 1942 mohlo mať bojaschopný tank ktorý by bol vyrovnaným súperom spojeneckých tankov až do konca vojny, t.j. v čase keď to ešte mohlo mať význam.

Vyrobeno kusů 105

Je sympatické vidět taky "pořádný" Italský tank. Pokud jsem dobře četl v textu, tak jako plnohodnotný tank nebyl vyroben ani jeden kus, je to tak? Nevypadá to jako úplně marný projekt, kdyby se podařilo vyřešit problémy s pohonnou jednotkou.

Iné zdroje hovoria o 13 kompletných kusoch a 11 kusoch bez motora dodaných v roku 1943. Ďalších 48 kompletných kusov a 29 kusov bez motora bolo dodaných v období 1944-45. A u sériových kusov bol použitý iba dieselový motor, ktorý mal problémy s chladením. Rovnako sa značnú chybu považovala absencia velitelskej kupoly a na rok 1944 už dosť nízkej úrovni pancierovania. Preto slúžil v druhosledových a protipartizánskych jednotkách a zakopané kusy boli súčasťou tzv. gótskeho valu.

[Peter Steindl]

Vyrobeno kusů 105

Je sympatické vidět taky "pořádný" Italský tank. Pokud jsem dobře četl v textu, tak jako plnohodnotný tank nebyl vyroben ani jeden kus, je to tak? Nevypadá to jako úplně marný projekt, kdyby se podařilo vyřešit problémy s pohonnou jednotkou.

Iné zdroje hovoria o 13 kompletných kusoch a 11 kusoch bez motora dodaných v roku 1943. Ďalších 48 kompletných kusov a 29 kusov bez motora bolo dodaných v období 1944-45. A u sériových kusov bol použitý iba dieselový motor, ktorý mal problémy s chladením. Rovnako sa značnú chybu považovala absencia velitelskej kupoly a na rok 1944 už dosť nízkej úrovni pancierovania. Preto slúžil v druhosledových a protipartizánskych jednotkách a zakopané kusy boli súčasťou tzv. gótskeho valu.

S těmi protipartyzánskými jednotkami je to pravda. Nejvíc se jich nacházelo ve 24. horské divizi SS Karstjäger, operující v severní Itálii. V říjnu 1944 jich divize dostala 22 a poté je používala k boji proti partyzánům. Divize disponovala i opravárenskou dílnou pro tyto tanky. Na přelomu dubna a května 1945 se tyto stroje střetly s britskými tanky a dva byly zničeny. Nezničené stroje byly zanechány u silnice do Villachu.

[stevosk]

Zaujímavú informáciu som sa dočítal v nižšie uvedenej knihe. V apríli 1945 bola v tankovom polygóne Kummendorf sformovaná zváštna jednotka. Tá zo skladu vytiahla skúšobné vozidlá a použila ich do bojov proti postupujúcim sovietskym jednotkám. Jej zloženie bolo naozaj exotické: jeden tank P26, jeden Kingtiger, jeden Jagdtiger a dva tanky Sherman. Jej ďalší osud nepoznám, ale zmesica to bola naozaj zvláštna.



zdroj: Italian Armored Wehicles of WW2 - Nicolo Pignato - ISBN 0-89747-475-9

[Béďa]

Doporučuju věnovat pozornost publikaci I.W. Walker-Ocelové korby, ocelová srdce, Praha 2007. Je věnována italským tankovým divizím v Africe, autor tam boří zažité předsudky.

[Peter Steindl]

V těchto dvou galeriích jsou další fotky tanků Carro Armato P40, používaných tankovou rotou 24. horské divize SS Karstjäger.



http://beute.narod.ru/Beutepanzer/italy/tanks/P40/p40-1.htm

http://beute.narod.ru/Beutepanzer/italy/tanks/P40/p40-2.htm

[rase]

Na straně dva, druhý až čtvrtý obrázek vypadají velmi pěkně.

Dokonce si nemužu pomoct, ale připadají mi vzhledem trochu jako Panther (2. a 3. obrázek)





http://beute.narod.ru/Beutepanzer/italy/tanks/P40/P40_05.jpg



http://beute.narod.ru/Beutepanzer/italy/tanks/P40/P40_06.jpg



Moc pěkne, snad jediny Italsky tank, ktery se zda byt schopný.

Samozřejmě je teměř nepoužitelný proti "řadovým" tankům spojenců, ale proti Staršim typum Shermanů a lehčím tankům mohl byt uspěšný.

Ale nejideálnější je k podpoře pěchoty (tak byl i nejspíš používán)

[hydrostar]

Ještě že si Maďaři nakonec vybrali československý tank T-21. Maďary přejmenovaný na Turan I. Jinak by se svých středních tanků nikdy nedočkali. I tak byli strašně pomalí. Ale stále před Itálií.

[stevosk]

Ještě že si Maďaři nakonec vybrali československý tank T-21. Maďary přejmenovaný na Turan I. Jinak by se svých středních tanků nikdy nedočkali. I tak byli strašně pomalí. Ale stále před Itálií.

Popravde ak by som si mal vybrať tak z tých možností, ktoré sa núkali, tak najlepšie sa mi javí šwédske Lago .

[hydrostar]

No zavdení švédského tanku LAGO taky nebylo nejrychlejší, ale co se technologie výroby týče, tak to musel byt nejlepší stroj. Jenže jak sem napsal v době soutěže o střední tank v Maďarsku ještě nebyl zdaleka dokončený. V případě, že by vyhrálsoutěž, tak by se stejně dalo počítat s velkým skluzem ve výrobě.

[Páter]

Lago neprichadza do uvahy, ved do vyzbroje sa dostal az v roku 1943! Okrem toho, T-21 mal dostatocny vyvojovy potencial, bola to najlepsia dostupna volba. Podvozok bol dostatocne dimenzovany na to, aby uniesol az 24t (v Zrinyi) a siroke pasy zarucovali este aj pri takej vysokej hmotnosti merny tlak 0,95kg/cm2. Pancierovanie sa u Turanu I posilnilo az na 60mm, u Turanu III na 95mm. Povodne delo 40mm nahradilo vysokovykonne delo 75mm, osadka bola zvacsena na 5 muzov, etc.