FERDINAND

těžký stíhač tanků Ferdinand

"Obsluha nepřátelských protitankových děl utekla po několika neúčinných výstřelech na naše stroje (Ferdinandy)."

Zpráva velitele 656. schwere Panzerjäger Abteilung, Böhma ze dne 19. 7. 1943

Těžká protitanková děla Ferdinand byla založena na zamítnutém prototypu podvozku VK 4501(P) vyvinutém Dr. Ferdinandem Porsche pro připravovaný tank Tiger. Při výběru podvozku pro samotné tanky Tiger padla volba na podvozek firmy Henschel a 95 již vyrobených Porscheho podvozků tedy mělo být využito jinak. Zavést vedle Tigerů na standardním podvozku do služby ještě malou sérii tanků jiné konstrukce by nebylo rozumné a mohlo by způsobovat zmatky při objednávání náhradních dílů a opravách. Jejich nevyužití a sešrotování by zase na druhou stranu bylo zbytečným plýtváním vynaloženými prostředky.

Existovaly návrhy na osazení vyrobených podvozků 150 až 170-ti milimetrovými houfnicemi nebo i 210-ti milimetrovým těžkým minometem. Nakonec bylo ale 22. září 1942 rozhodnuto, že tyto podvozky mají být využity pro nový těžký protitankový stroj vyzbrojený kanonem PaK 43/2 L/71 ráže 88 milimetrů. Již v listopadu téhož roku existoval návrh jeho designu a nedlouho nato byl první funkční prototyp předveden Adolfu Hitlerovi. Tomu se nový stroj líbil a naléhal na jeho urychlenou produkci, aby byl tento k dispozici pro připravovanou letní ofenzívu. Od ledna do dubna 1943 bylo tedy v továrnách Nibelungenwerke přestavěno celkem 90 kusů existujících podvozků. Stroj získal své jméno podle konstruktéra jeho podvozku - Dr. Ferdinanda Porsche. Zbylých 5 podvozků potom posloužilo pro stavbu těžkého vyprošťovacího tanku Bergetiger, který je popsán níže.

Ferdinand ranné verze - bez kulometu a bez štítu hlavní zbraně

Ferdinandy dosahovaly obrovské hmotnosti. Jenom nástavba posazená na originální podvozek vážila 15 tun. Její čelní stěna byla 200 milimetrů silná a boční stěny měly tloušťku 80 milimetrů. I na 100 milimetrů silné čelo podvozku byly přinýtovány dodatečné štíty o stejné tloušťce z nichž každý vážil 4500 kilogramů! Taková síla pancéřování byla výjimečná a zaručovala posádce vysokou úroveň ochrany před nepřátelskou palbou všeho druhu.

Posádku tvořilo 6 mužů. Řidič a radista seděli v trupu na jeho levé, resp. pravé straně. Oba měli přímo nad hlavou své poklopy z nichž ten nad řidičem měl v sobě sadu tří periskopů pro pozorování terénu. Zbytek posádky sestávající z velitele, střelce a dvou nabíječů měl své místo v nástavbě a od řidičského prostoru byl oddělen motorem a agregáty. Na střeše kabiny se nalézaly dva poklopy, vlevo vzadu kulatý a vpředu na pravé straně obdélníkový. Oba byly dvoudílné. V pravém poklopu stál během přesunu velitel vozu a vyčníval tak nad obrys stroje. Na zadní straně korby se nalézal ještě jeden velký jednodílný poklop, který sloužil k nakládání munice.Vezená zásoba střeliva byla 55 kusů.

Stroje byly vyzbrojeny velmi účinným vysokorychlostním dělem ráže 88 milimetrů. Původní kusy ovšem nebyly opatřeny štítem úchytu kanonu. Proto byly za nimi tyto štíty dodatečně posílány na východní frontu. Maximální účinný dostřel kanonu byl 5,4 km. Zbraň dokázala ničit sovětské tanky na vzdálenost větší než 2000 metrů a u spojeneckých typů byla tato vzdálenost ještě větší. Taková palebná síla v kombinaci s výjimečně silným pancéřováním představovala pro posádky nepřátelských tanků opravdovou noční můru.

Ferdinand maskovaný větvemi během přesunu

Vyrobené Ferdinandy byly rozděleny po 45 kusech do dvou nově vytvořených samostatných praporů těžkých stíhačů tanků. Byly jimi 653. a 654. schwere Panzerjäger Abteilung. Nové stíhače tanků byly poprvé nasazeny do boje během operace Zitadelle. Jejich vystoupení na válčišti přineslo rozpačité hodnocení. Ferdinandy v každém případě dokázaly zlikvidovat velké množství sovětské obrněné techniky na často až neuvěřitelné vzdálenosti, ale na druhou stranu došlo k mnohdy zbytečným ztrátám, způsobeným slabou podporou jiných vozidel, kterou tyto kolosy nutně potřebovaly.

V případě útoku tanků z velké blízkosti se Ferdinand nedokázal efektivně ubránit, zvláště v případě, že úder provedly současně z několika stran. Značné problémy způsobovala malá pohyblivost těchto obrněných monster a jejich hmotnost, pro kterou bylo velice obtížné odtáhnout poškozené vozy z bojové linie. Stroj dosahoval na silnici maximální rychlosti 20 km/h. V terénu potom dokázal za hodinu urazit pouhých 10 až 15 kilometrů. 

Rovněž útoky pěchoty s příložnými náložemi představovaly značné riziko, neboť vůz v původní podobě nedisponoval žádnou protipěchotní výzbrojí. Posádky proto při útoku ruské pěchoty často střílely kulometem přímo skrz hlaveň kanonu. Tento nedostatek byl také přechodně řešen namontováním plošiny pro několik vojáků, na střechu stroje. To ovšem vedlo pouze k jejich velkým ztrátám. 

Ferdinand v původní verzi - bez kulometu zato již se čtvercovým štítem děla

Vzhledem ke značným ztrátám 654. sPzJgAbt v průběhu operace Zitadelle byl tento 26. srpna 1943 odeslán do Francie ke znovuzformování a přezbrojení na jiný typ stíhače tanků. 653. sPzJgAbt zůstal na východní frontě a účastnil se zde dalších těžkých bojů.

Stroje Ferdinand ze 653. schwere Panzerjäger Abteilung zničily během období od Kurské ofenzívy do listopadu 1943 (do jejich stažení k přestavbě na verzi Elefant) celkem 582 sovětských tanků, 344 protitankových děl, 133 děl, 3 obrněné automobily a 3 letadla, zatímco jejich ztráty činily 13 strojů!

Po zkušenostech od Kurska a mnoha stížnostech velitelů jednotek se začala připravovat modernizace těchto strojů. Když bylo koncem roku 1943 posláno všech 50 do té doby přeživších Ferdinandů zpět do továren k opravám, byly tyto opatřeny kulometem MG 34 usazeným vpředu trupu, dále potom novou velitelskou kupolí, umožňující lepší výhled a širšími pásy. Rovněž byla na některé stroje aplikována pasta Zimmerit proti magnetickým bombám. Tato modernizovaná monstra potom dostala nový oficiální název Elefant.

Elefant vyzbrojený kulometem (hlaveň je vidět vpředu trupu, hned nad skloněným nosem)

Nejdůležitější z provedených změn byla právě instalace kulometu. Jeho úchyt byl z venčí chráněn přimontovaným 80-ti milimetrovým plátem pancíře. Obsluhu kulometu měl na starosti radista, který s ním ovšem dokázal pokrýt jenom prostor před strojem. Při útoku z jiného směru bylo nutno buď celý kolos otočit, nebo zahájit palbu z otevřených střešních poklopů tak jako před instalací kulometu. I přes tuto nevýhodu splnila úprava svůj účel a mnohem usnadnila obranu proti živé síle nepřítele.

Po přestavbě strojů byla 1. Kompanie 653. praporu odeslána v únoru 1944 do Itálie, kde měla v oblasti Nettuna čelit postupujícím spojeneckým jednotkám. Zde byly Elefanty využívány pro víceméně poziční defenzivní boj, který jim vzhledem k jejich velikosti a hmotnosti nakonec velmi vyhovoval. 

Druhá a třetí Kompanie zatím bojovaly opět na východě v rámci skupiny armády Nordukraine. Po urputných obranných bojích roku 1944 byly tyto jednotky zdecimovány a musely být opět odeslány ke znovuzformování tentokrát do Krakowa. Dále už bojovaly a byly ničeny jen na východní frontě. Poslední Elefant byl zničen až 22. dubna 1945 u Zossenu jižně od Berlína.

vyprošťovací vozidlo Bergetiger (P)

Kromě obou popsaných variant stroje existovalo ještě celkem pět kusů vyprošťovacích vozidel založených na stejném základu. Na jejich korbě byla umístěna jen nízká pevná nástavba s jediným kruhovým poklopem ve střeše. V zádní stěně byla potom ještě dvojdílná vrata. Jedinou výzbrojí vozu byl kulomet MG 34 instalovaný v kulovitém střelišti napravo v čelní stěně nízké nástavby. Účelem tohoto stroje bylo vyprošťování a odtahování poškozených a znehybněných Ferdinandů i jiných těžkých strojů, na které běžná vyprošťovací vozidla nestačila. Stroj nesl oficiální název Bergetiger (P).

Na podvozku Dr. Porscheho měl podle plánů německých konstruktérů vzniknout ještě jeden velmi zajímavý stroj určený k rozhrnování sutin a prorážení překážek během bojů v ulicích velkých měst. Rammtiger, jak zněl zkrácený název tohoto plánovaného monstra je však popsán v samostatné kapitole v sekci Speciální technika.

Ferdinand/Elefant se stal skutečnou legendou tankové historie. I když byl vyroben jen malý počet těchto vozidel, dokázaly zničit stovky nepřátelských tanků a způsobovat v řadách protivníků značný zmatek. I přes všechny úspěchy je ale zřejmé, že se jednalo o celkově méně zdařilý projekt. Stroj byl technicky nedokonalý a hlavně dosti pomalý a neohrabaný - koneckonců se jmenoval Elefant.

Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět:

ZPĚT

DOMŮ