Minenräumwagen Borgward

Minenräumwagen B1 s detonačními válci

Již během bojů v Polsku si němečtí vojenští činitelé uvědomili potřebu stroje, který by mohl vytvářet bezpečné průchody v minových polích. Tradiční způsob nasazení ženistů k čištění minových polí totiž velmi často nebyl možný vzhledem k palbě protivníka. Již v listopadu 1939 byl proto u firmy Borgward objednán vývoj právě takového stroje.

Tak vznikl bezposádkový, dálkově ovládaný stroj nesoucí oficiální název Minenräumwagen B1, kódově označovaný SdKfz 300. Vozidlo spočívalo na plně pásovém podvozku tvořeném na každé straně třemi loukoťovými pojezdovými koly. Zcela vpředu se nalézalo kolo hnací, na opačném konci soustavy potom kolo napínací. Shora dosedal pás přímo na pojezdová kola.

Hmotnost stroje činila přibližně 1,5 tuny a poháněl jej čtyřválcový benzínový motor. Vozidlo za sebou táhlo soustavu válců, které iniciovaly miny a vytvářely tak minových polích průchody pro pěchotu, tanky a jinou techniku. Minenräumwagen neměl žádnou lidskou posádku. Pohyb v minovém poli byl totiž krajně nebezpečný neboť stroj mohl na některou z min kdykoliv najet sám a explodovat. Proto bylo vozidlo řízeno dálkově pomocí rádia.

Minenräumwagen B

Výroba Minenräumwagen verze B1 probíhala od ledna do května 1940 a celkem jich vzniklo asi padesát kusů. Jelikož se tyto stroje při plnění svého úkolu osvědčily, obdržela firma Borgward v dubnu 1940 objednávku na vývoj dalšího, pokročilejšího stroje stejného určení.

Výsledkem vývoje byl Minenräumwagen B2. Svou konstrukcí byl nový stroj předcházející verzi velmi podobný. Byl však větší, těžší a výkonnější. Jeho hmotnost byla přibližně 2,3 tuny a pohonnou jednotkou byl benzínový motor o výkonu 49 koní. Verze B2 nepředstavovala žádné převratné zlepšení. Není znám ani přesný počet vyrobených kusů, ani výsledky bojového nasazení.

obojživelný Minenräumwagen B3

Poslední verzí tohoto stroje se stal obojživelník označovaný jako B3. Pásová soustava sestávala ze čtyř pojezdových kol na každé straně, doplněných vpředu kolem hnacím a vzadu kolem napínacím. Na stroj se nasazoval rozměrný plovák, který mu umožňoval pohyb po vodní hladině. Pohyb ve vodě zajišťoval lodní šroub a řízení dvojice vertikálně umístěných kormidel. Šroub byl přitom napojen ne na motor, ale pouze na osu zadního páru napínacích kol. Během jízdy ve vodě  tedy pásy běžely a roztáčely šroub.

Stroj této verze měl sloužit k odpalování námořních min. Nikdy se ovšem nedostal do sériové výroby a vznikl pouze v neznámém počtu prototypů. Skutečná hodnota takového stroje je velmi sporná a to si zřejmě uvědomili i armádní činitelé, kteří jeho výrobu zastavili ještě dříve než vůbec započala.

ZPĚT

DOMŮ