Samohybné zbraně na podvozku SdKfz 9

8,8cm Flak 37 na podvozku SdKfz 9

Se svými 18 tunami byl SdKfz 9 nejtěžším německým polopásovým tahačem druhé světové války. Stroj byl dokonce těžší než ranné verze nejtěžšího německého tanku té doby PzKpfw IV. Enormní hmotnosti odpovídaly i rozměry. Délka polopásu byla plných 8,32 metru, šířka 2,60 metru a výška činila 2,85 metru. Pohonnou jednotkou byl benzínový motor Maybach HL 108, který dokázal stroji udělit maximální rychlost až 50 km/h.

SdKfz 9 byl vyráběn firmou FAMO za spolupráce firem Vomag a Tatra a to od roku 1939 do roku 1944. Robustní konstrukce a silný motor předurčovaly SdKfz 9 k vlečení nejtěžších polních děl, přepravě hmotných nákladů a k vyprošťování jiné těžké techniky. Kromě toho ale na jeho podvozku vznikla v průběhu roku 1943 i jedna těžká samohybná zbraň.

V zadní části stroje byla vytvořena plošina v jejímž středu byl umístěn plně otočný protiletadlový kanon Flak 37 ráže 88 mm. Kanon byl na vozidlo lafetován včetně svého čelního štítu. Ten také tvořil jedinou ochranu obsluhy kanonu. Ze všech ostatních stran totiž zůstala plošina otevřená. Obepínal ji pouze nízký plůtek z ocelového pletiva, který se ovšem před bojem musel sklopit do stran aby nebránil plynulému otáčení zbraně.

8,8cm Flak 37 na podvozku SdKfz 9

Podvozek samotný se oproti originálnímu tahači nijak nezměnil. Byl tvořen přední nápravou jednoduchých řiditelných kol obutých do běžných pneumatik a zadní pásovou soustavou. Ta se skládala na každé straně ze šesti velkých pojezdových kol opatřených odlehčovacími otvory, prolisy a gumovou obručí po obvodu. Kola byla uspořádána do dvou řad a vzájemně se částečně překrývala. Poslední kolo soustavy bylo kolo napínací, stejné konstrukce jako kola pojezdová, ale zvednuté nad úroveň ostatních. Vpředu soustavy se potom nalézalo ozubené kolo hnací.

Kabina řidiče, která byla u původního tahače otevřená, byla nyní plně chráněna pancéřovým krytem svařeným a snýtovaným z ocelových plechů o síle 14,5 mm. Do kabiny se nastupovalo dveřmi v jejích bocích. K usnadnění nástupu byl přímo na boční stěně kabiny uchycen sklopný žebřík (na úvodním snímku stránky je tento žebřík vidět sklopený dolů, na druhém snímku je naopak zvednutý). Výhled k uzavřené kabiny zajišťovaly obdélníkové průzory v čelní a bočních stěnách. Rovněž čelní maska motorového prostoru dostala místo původní mříže pancéřový kryt. Instalace těžké zbraně a dodatečné pancéřování vyhnalo hmotnost polopásu až na 25 tun.

Během roku 1943 bylo vyrobeno a předáno armádě celkem 14 těchto strojů oficiálně označovaných jako 8,8cm Flak 37 (sf) auf Zgkw 18 t. O jejich nasazení a konci není nic bližšího známo.

ZPĚT

DOMŮ