SdKfz 253

SdKfz 253 na východní frontě

Pro potřeby taktického průzkumu hledali Němci dostatečně rychlé a přitom slušně pancéřované obrněné vozidlo s průchodností terénem srovnatelnou s tanky a samohybnými děly, kterým mělo pro průzkum sloužit. Němečtí konstruktéři nechtěli vyvíjet zcela nový stroj vzhledem ke značným finančním i časovým nákladům s tím spojeným a sáhli proto jako již dříve k úpravě osvědčeného stroje SdKfz 250.

V podstatě jedinou větší změnou, kterou na původním stroji provedli, bylo uzavření bojového prostoru střechou z pancéřového plechu. To zvýšilo úroveň ochrany posádky na bojišti. Zastřešení interiéru zároveň dovolilo instalaci komunikační techniky, která byla samozřejmě citlivá na povětrnostní podmínky a v otevřeném interiéru by pravděpodobně byla její funkčnost velmi ohrožena. V levé polovině střechy vznikly dva vstupní průlezy - přední s dvoudílným poklopem, kruhového tvaru, zadní s jednodílným obdélníkovým poklopem, který se odklápěný do strany.

Z předního poklopu se vysouval binokulární dělostřelecký zaměřovač pro průzkum terénu. Jak dokazují fotografie, měly některé vozy u tohoto poklopu instalován kulomet MG 34 pro blízkou obranu. U převážné většiny vozidel však chyběl a jedinou výzbroj představovaly ruční zbraně posádky.

SdKz 253

Posádka byla čtyřčlenná ve složení velitel, řidič, pozorovatel a radista. Velitel a řidič seděli vepředu a vyhlíželi z vozidla uzavíratelnými okénky v přední a bočních stěnách. V krytech okének byly potom ještě štěrbinové průzory, kterých posádka používala při pobytu v bojové oblasti kde bylo příliš nebezpečné nechat okénka úplně otevřená. Zbylý dva členové posádky měli svá stanoviště v zadní části trupu. V zadní stěně se potom, stejně jako u SdKfz 250 nacházela ještě velká jednodílná vrata. Vozidlo bylo dále vybaveno rozšířenou radiosoupravou pro spolehlivou komunikaci s ostatními jednotkami.

Síla pancéřování nástavby stroje byla 10 mm na čelní stěně, 8 mm na bocích a zádi a konečně 6 mm na stropní desce. Hmotnost stroje byla 5730 kg. Pohonnou jednotkou byl motor Maybach HL 42 TRKM o výkonu 100 koní, který dovoloval stroji dosáhnout na silnici úctyhodné maximální rychlosti 65 km/h. Rychlost byla koneckonců pro stroj velmi důležitá protože se jako průzkumné vozidlo pohyboval velmi blízko nepřítele a vzhledem k absenci jakékoliv silnější výzbroje byl jeho jedinou záchranou při nenadálém střetu rychlý ústup do bezpečí.

Výroba SdKfz 253 trvala od března 1940 do června 1941 a celkem vzniklo 285 exemplářů tohoto stroje. Tato vozidla potom sloužila zejména na východní frontě a to hlavně u jednotek samohybných děl Sturmgeschütz III. Po roce 1943 začala již být stahována jako vysloužilá.

Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět:

ZPĚT

DOMŮ