SdKfz 247
|
|
||
|
|
|
|
|
|
||
|
SdKfz 247 |
||
|
|
||
|
|
|
||||
|
SdKfz 247 Ausf. A |
|||||
|
Vznik stroje SdKfz 247 byl reakcí na požadavky vyšších velitelů na obrněný terénní automobil pro štábní účely. Výrobu nového stroje podle specifikací Waffenamtu (zbrojní úřad) zahájila již v roce 1937 firma Daimler Benz. Podvozek i s pohonnou jednotkou byl, z důvodu úspory času a nákladů na vývoj, převzat z řadového nákladního automobilu Protze vyráběného firmou Krupp. Na podvozek byla instalována nástavba z rovných ocelových plechů svařených navzájem pod různě ostrými úhly. Síla pancéřování byla 8 mm na všech stěnách. Kabina stroje byla shora otevřená a při nepřízni počasí se přetahovala impregnovanou celtou. Výhled z vozu zajišťovala soustava odklopných průzorů, dva v čelním pancíři nad kapotou motoru a po dvou v bočních stěnách bojového prostoru. Kromě toho měla posádka k dispozici výsuvný dělostřelecký periskop. Servisní přístup k motoru umožňovaly tři poklopy, jeden velký na vrchní desce kapoty a dva menší ne jejích bocích. Stroj spočíval na třech nápravách se šesti koly obutými do klasických pneumatik. Pohonnou jednotkou byl čtyřválcový Krupp M304 o výkonu 52 koní. Převodovka umožňovala řazení čtyř stupňů pro jízdu vpřed a jednoho reverzního. Spotřeba pohonných hmot dosahovala, při jízdě po silnici, 25 litrů na 100 km. Maximální rychlost na silnici byla 70 km/h.
|
|||||
|
|
|||||
|
SdKfz 247 Ausf.B |
|||||
|
Posádku tvořilo šest mužů a vzhledem k účelu stroje byly jejich jedinou výzbrojí osobní pistole a jeden samopal MP 38. Tato verze stroje byla označovaná jako Ausf. A a její výroba probíhala pouze na přelomu let 1937 a 1938. Celkem za toto období vzniklo jen okolo deseti exemplářů. Od roku 1938 nahradila tento stroj ve výrobě novější verze označovaná Ausf. B. Rozdíl mezi oběma verzemi byl zásadní. Ausf. B byla založena na čtyřkolovém podvozku Horsch a nesla pancéřový trup nové konstrukce. Ten byl sice opět tvořen rovnými ocelovými plechy svařenými k sobě pod různě ostrými úhly, jejich síla zůstala na úrovni 8 mm na všech stěnách a bojový prostor byl i u této verze shora otevřený, změnil se však celkový tvar, který se více blížil designu standardních německých obrněných automobilů jako SdKfz 221, 222 a další. Nová byla rovněž pohonná jednotka - osmiválec Auto Union V8-108 o objemu 3,8 litru a výkonu 81 koňských sil. Převodovka, rovněž nová, umožňovala řazení pěti rychlostních stupňů pro jízdu vpřed a jednoho pro couvání. Spotřeba paliva lehce stoupla na 29 lirů na 100 km při jízdě po silnici. Počet členů posádky se nezměnil stejně jako jejich výzbroj. Ani verze Ausf. B se nedočkala nijak masové výroby. Přesný počet vzniklých exemplářů není znám, ale nebylo to rozhodně více než několik desítek strojů. SdKfz 247 sloužil jako štábní vozidlo pro velitele vyšších stupňů, kterým umožňoval pohybovat se těsně za frontovou linií a operativně komunikovat s prvosledovými jednotkami. Tyto stroje byly od poloviny války postupně stahovány z aktivní služby a nahrazovány modernějšími štábními vozidly založenými na polopásových obrněných transportérech.
|
|||||
|
|
|||||
|
Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět: |
|||||
|
|
|||||
|
|
|
||
|
|
|
|
