SdKfz 223

SdKfz 223 na východní frontě

SdKfz 223 byl radiovozem založeným na stejném podvozku jako stroje SdKfz 221 a 222. Vznik tohoto vozu byl pokračováním projektu výroby různých vozidel na jednom univerzálním podvozku vyvinutém firmou Horch. Všechna takto vzniklá vozidla byla tedy konstrukčně téměř shodná, což znamenalo obrovskou úsporu nákladů na jejich vývoj a výrobu a umožňovalo rovněž polním opravárenským dílnám držet menší množství náhradních dílů.

Nástavba nového vozidla byla shodná s nástavbou stroje SdKfz 222 se zesíleným čelním pancířem. Věž byla ovšem jiná, byla devítiboká a v její čelní stěně byla uchycena jediná organická výzbroj vozu - kulomet MG 34. Nad vozem se na čtyřech nosnících vypínala rozměrná rámová anténa pro lepší rádiový příjem a vysílaní. Ze stejného důvodu mělo vozidlo samozřejmě rozšířenou radiovýbavu kombinující několik druhů aparátů.

Posádka stroje byla tříčlenná ve složení řidič, velitel a radista. Velitel zároveň plnil i funkci střelce z kulometu. Jako doplňková výzbroj sloužily již pouze osobní zbraně členů posádky. Vozidlo dosahovalo hmotnosti 4,4 tuny. Pohonná jednotka byla stejná jako u předcházejících strojů této řady. I když byl SdKfz 223 vyráběn sériově, vzniklo celkem jen velmi málo jeho exemplářů.

rádiové vozidlo SdKfz 260 nebo 261

Mimo stroj SdKfz 223 vznikla ještě další dvě vozidla založená na stejném základě určená k plnění funkce spojovacích vozidel pro rádiovou komunikaci. Tyto stroje dostaly označení SdKfz 260 a 261. Vozidla vycházela z SdKfz 221 a jsou si sním také na pohled velmi podobná. Zmizela pouze otočná věžička a nahradila ji jen nízká pevně umístěná nástavba. S věží zmizel i kulomet a stroje 260 a 261 tak neměly žádnou integrální výzbroj. Jedinou výzbrojí byly osobní zbraně posádky. Nad vozidlem se nově objevila rozměrná rámová anténa uchycená na čtyřech držácích. Tato spojovací vozidla vznikla pouze v minimálních počtech a sloužila na vyšších úrovních velení.

Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět:

ZPĚT

DOMŮ