Wirbelwind

protiletadlový tank Wirbelwind

Na poradě armádního velení v dubnu 1944 vznesl sám Adolf Hitler požadavek na urychlený vývoj druhé generace samohybného protiletadlového kanonu, který by kvalitativně překonával dosavadní stroje Möbelwagen. Dohledem nad vývojem a budoucí výrobou byl pověřen generální inspektor tankových vojsk generálplukovník Heinz Guderian. Požadavky na nový stroj, předložené výrobcům, byly skutečně náročné. Zahrnovaly výšku stroje do tří metrů, plně otočnou a dobře pancéřovanou věž, schopnost ničit nepřátelské letouny na vzdálenost minimálně dvou kilomerů, jednoduchou konstrukci využívající co nejvíce již vyráběných komponent apod.

Prototyp nového stroje vyrobila již v květnu firma Krupp. Nový Flakpanzer byl založen na podvozku osvědčeného středního tanku PzKpfw IV, který doznal jistých změn co se uspořádání palivové nádrže, pumpy a úložiště munice týče. Jinak zůstal podvozek beze změn včetně stanovišť řidiče a radisty.

Místo původní věže však byla instalována nová, plně otočná, devítiboká věž z pancéřových plechů. Ta hostila čtyřhlavňový rychlopalný kanon Flakvierling 38 ráže 20 mm. Stěny věže se v polovině výšky lámaly a plechy spodní a horní části byly na sebe šikmé. To zvyšovalo odolnost věže a ochranu posádky před ostřelováním ručními zbraněmi. Síla stěn věže byla na všech místech 16 mm. Věž se dala otáčet buď ručně nebo pomocí hydraulického systému.

Wirbelwind zničený zásahem z kanonu velké ráže

Přední stěnou věže vedly dva vertikální kanály, které "vodily" hlavně kanonu při pohybu nahoru a dolů. Věž byla shora otevřená. Původně konstruktéři uvažovali o jejím úplném uzavření. To by sice zvýšilo úroveň ochrany posádky, ale přineslo by to mnohem více komlikací. Jednak by byl zásadně omezen výhled ze stroje, který by musel být potom řešen mnohem složitější soustavou pozorovací a zaměřovací optiky. Za druhé by uzavřená kabina vedla k akumulaci spalin vznikajicích při intenzivní střelbě. To by vyžadovalo instalaci výkonné ventilace, což by znamenalo další náklady a technické problémy. Proto nakonec zůstala věž otevřená.

Vezená zásoba munice pro kanon činila 3200 nábojů rozdělených v devadesáti velkých zásobnících. Část jich byla umístěna přimo ve věži, zbytek v prostorách trupu. Kromě toho bylo vozidlo vyzbrojeno ještě kulometem MG 34 umístěným v kulovitém střelišti ve stěně před stanovištěm radisty.

Posádka byla pětičlenná ve složení řidič, radista, ti seděli uvnitř trupu stejně jako u samotného tanku PzKpfw IV, dále dva nabíječi a velitel, který zároveň plnil i roli střelce. Tito tři členové posádky seděli přímo v otočné věži, velitel za kanonem v jeho ose a nabíječi každý z jedné strany zbraně.

pohled do bojového prostoru protiletadlového tanku Wirbelwind

Po důkladných testech vyrobeného prototypu byla schválena, a od srpna 1944 rozběhnuta, sériová výroba vozidla. Tu realizovala propojená skupina výrobců a dodavatelů pod názvem Ostbau Sagan. Produkce se zastavila až v únoru 1945 po dodání 105 kusů stroje.

Wirbelwind bojoval převážně na západní frontě v rámci jednotek Waffen SS a v praxi se velmi osvědčil. Trpěl sice trochu omezeným dostřelem ve srovnání s protiletadlovými zbraněmi větší ráže, přesto si ovšem jeho posádky připsaly na svá konta mnoho sestřelných spojeneckých bombardérů.

I přes nízký počet vyrobených kusů se všeobecně Wirbelwind považuje za jeden z nejlepších samohybných protiletadlových bojových prostředků celé valky.

Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět:

ZPĚT

DOMŮ